Historické okénko: od královských jatek po centrum nového cirkusu

Koncem roku 1872 vybraly správní orgány města Prahy jako nejvhodnější místo k vybudování Ústředních městských jatek území karlínského železničního viaduktu na levém břehu Vltavy. Většina těchto pozemků patřila obci Bubny-Holešovice (ta byla k Praze připojena až roku 1885). Místo splňovalo hygienické i dobré dopravní podmínky, navíc měly vzniknout v blízkosti řeky, což byl naprosto nutný zdroj.

Důvodem pro budování středních jatek bylo postupné rušení porážek v centrální části Prahy. Správa Prahy také chtěla dostatečně velký prostor, aby v přilehlém pozemku jatek mohla vybudovat dobytčí trh, protože původní pozemky postoupila vybudování lékařské fakulty. Odsunutí z centra také slibovalo odstranění nežádoucího pachu (zejména v letních měsících) a dostatečný zdroj vody – tedy z řeky Vltavy.

Ústřední jatky města Prahy, Miroslav Moutvic, Scriptorium

Otevření jatek v Holešovicích v polovině roku 1895 automaticky nerušilo jiné porážky v Praze – pouze ty ve vnitřní Praze. Ostatní se stále vymlouvaly na nejrůznější důvody a nechtěly svou činnost ukončit (například porážky na území Vinohrad a Žižkova). Na území holešovických jatek probíhal (většinou) pravidelně trh v pondělí a ve čtvrtek, zboží bylo dováženo většinou železnicí.

Provoz jatek šel až do vypuknutí první světové války celkem poklidně, postupně od svých porážek upouštěla i další pražské části či okolní obce, jatka prosperovala. „Vypuknutí války koncem července 1914 se holešovických jatek nanejvýš dotklo. Halič, tehdy nejvýznamnější dodavatel na pražské jatky, se stala bojištěm,“ uvádí Miroslav Moutvic v knize Ústřední jatky města Prahy v Holešovicích: 1895-1951. Finanční situaci jatek hlavně nepomáhal fakt, že si každý myslel jak bleskovou válkou první světová bude. Jatka tudíž svým zaměstnancům, bojujícím na frontách, vyplácela dál jejich mzdy. Ekonomická situace jatek se rychle zhoršovala.

Dalším faktem je, že v roce 1916 slavila jatka pomyslné dvacetileté výročí, ale původní stavební plán ještě nebyl zdaleka hotov. Zároveň už byly Hoelšovice místem, ve kterém probíhal neustálý urbanizační vývoj, a tak se okolí pomalu zastavělo domy a lidé si začali na jejich přítomnost postupně více stěžovat. Reálně jejich stížnosti ale žádný dopad neměly, poněvadž správa města Prahy dále usilovala o získání zatím nezastavěných holešovických ploch pro rozšíření tržiště s chovným dobytkem, což se jí povedlo. Postupně samozřejmě začala jatka vyžadovat i technologickou modernizaci, ke které docházelo ve dvacátých i třicátých letech. Důležitým faktem je také přechod z využívání páry z vlastní kotelny a plynového osvětlení, který byl možný po postavení Holešovické elektrárny, na využívání elektřiny.

Po přečkání druhé světové války přišla další rána v roce 1947, ve kterém zasáhlo Československo ohromné sucho, míra porážky dobytka velmi poklesla. Do toho vstoupilo znárodňování podniků počínajíc rokem 1948, které rozvířilo náladu i v Ústředních jatkách.

„Z neúplných písemností není jasné, co vše se v druhém jatečním družstvu, které oficiálně v Ústředních jatkách působilo – ve velkořeznickém družstvu Druvel – odehrálo. Zachovala se však správa, že akční výbor Národní fronty z Ústředních jatek dne 4. Března 1948 oznámil, že bude družstvo Druvel vyřazeno z veškeré činnosti v jatkách,“ píše Moutvic. Období po únoru 1948 se dá popsat jako čas velkých personálních změn. Od 1. ledna roku 1950 převzal Ústřední jatka národní podnik Pražský průmysl masný, oficiálně ho schválila schůze rady Ústředního národního výboru hlavního města Prahy v červnu téhož roku. Areál je předán 2. července 1951.

„Po roce 1951 užíval národní podnik Pražský průmysl masný původně městský areál holešovických jatek ještě tři desetiletí, což si jistě nikdo z odborníků (…) nedovedl ani představit. (…) Další provoz holešovického jatečního areálu v centrálních částech Prahy se stále víc stával urbanistickou anomálií a byl pro město stálým zdrojem zdravotních a jiných obtíží. Mimo jiné zapříčinil dvojnásobný výskyt hlodavců v této části města,“ píše Moutvic.

Ke zrušení holešovického areálu došlo po vzniku masokombinátů v Písnici a Čakovicích po roce 1980. V roce 1982 byl holešovický areál přeměněn v městskou tržnici s obchody všeho druhu. Soubor Cirk La Putyka, zabývající se novým cirkusem, ve zdejších halách č. 7 a 8 zahájil provoz 5. listopadu 2014. Předělaný prostor je výsledkem práce architektů ze studia Mjölk. Kromě souboru La Putyka tu našli domov i taneční soubor 420People, Bratři v tricku nebo soubor VOSTO5.

Napsat komentář