Vítek Novák: Cirk La Putyka je pro mě rodina. Už si to bez něj nedokážu představit

Před deseti lety mu do Barcelony přišel e-mail od staršího bratra Rosti, jestli by mu nechtěl pomoct s propagací inscenace La Putyka. Vítek chtěl, a jak říká, v tu chvíli nastoupil do vlaku, ze kterého doteď nevystoupil. Za tu dobu spolu bratři Novákovi založili společnost Cirk la Putyka, jehož je Vítek ředitelem a Rosťa principálem. Začali tak úspěšnou cestu největšího souboru nového cirkusu v Česku a později zprovoznili prostor holešovických Jatek78. 

Jak se za deset let existence rozrostl tým Cirku La Putyka?
Ze začátku jsme byli v kanceláři já s bráchou a Kristýna Milaberská, tehdy ještě studentka produkce Divadelní fakulty AMU. Teď už děláme každou inscenaci projektově: skoro každé představení má svého produkčního, který se o něj stará od první myšlenky až do premiéry. A pokud jede představení do zahraničí, jede s ním. Počkejte, já si to musím spočítat podle stolů v kanceláři…myslím, že máme šest produkčních. Pak tři účetní. A já to celé zastřešuju. Když se stane větší průšvih, přijde projektový produkční za mnou. Pak máme šéfa techniky, další techniky, šéfa zvuku a šéfa světel… a pak už máme Rosťu jako capo di tutti.

© Cirk La Putyka

A vy děláte kromě řešení velkých problémů přesně co?
Nejvíc mě baví slovo manažer. Prodávám naše inscenace. Prodám je, domluvím podmínky, zjistím, jestli nám divadlo technicky vyhovuje. To dělám v Česku i v zahraničí. Starám se o sponzoring a aby bylo představení vždy vyprodané.

rozhovoru pro Deník.cz z roku 2012 jste říkal, že pracovat s bratrem je výhoda, protože máte podobné myšlení. Opravdu to nemá žádné nevýhody?
To už si ani nepamatuju, protože po pravdě jsme vlastnostmi každý úplně jiný. Ale máme podobné myšlení, to je dáno společnou historií, ať chceme nebo ne, v divadle jsme vyrůstali, takže jsou v nás některé věci zakořeněné.

Například?
Třeba péče o rekvizity. Tím, že se u nás v rodině věci dědily, schovávaly pro další generace, dávalo se na ně pozor, aby vydržely. Kdyby s nimi někdo zacházel hůř, nic z nich nezbyde. Rozčiluje mě, když se někdo k jednotlivým částem inscenace, třeba rekvizitám, chová bez respektu. To máme zakódovaný oba dva.

A kromě toho tedy nepřemýšlíte stejně?
On je geniální, dokáže sršet neuvěřitelným množstvím nápadů. Kdyby mohl, vytvoří do roka deset inscenací. Na druhou stranu trpěl tím, že mu jako dítěti diagnostikovali ADHD. To se dnes projevuje v určité nesystematičnosti, je hodně zrychlený a já jsem taková jeho brzda. On je hyperaktivní, já zas občas lehce zpomalený, tak se krásně doplňujeme. Čím dál častěji se mě přijde optat i na své tvůrčí nápady, ale já mu to většinou jen posvětím, protože co on udělá, je úspěšné. Zato pořádek na stole mít nedokáže.

Po letech si s Rosťou popovídáme jako bráchové

Cirk la Putyka je hodně rodinným podnikem. Neriskujete v budoucnu určitou uzavřenost vůči okolí?
Myslím, že ne, protože už jde o zaběhlý soubor i prostor. Jatka78 mají svého  vlastního produkčního Štěpána Kubištu, a my jako Cirk La Putyka máme už i oddělené kanceláře. Sice v souboru hrají oba mí rodiče, švagrová dělá La Putyce kostýmy, ale za těch deset let se k celé společnosti napojilo ohromné množství lidí. Poslední rok mám konečně pocit, že soubor i Jatka78 fungují a že si můžeme konečně s Rosťou povídat i jako bráchové. Do té doby jsme se navzájem ztratili, protože jsme řešili jen práci. Nevýhodu to má v tom, že ať se jako rodina sejdeme kdekoliv, hovor se stočí k La Putyce nebo k Jatkám78. Ale stejně vím, že bych bez La Putyky trávit čas nechtěl, chyběla by mi.

Jak jste se k Cirku La Putyka vlastně dostal?
Po studiích na Vyšší odborné škole publicistiky a Literární akademii jsem hodně cestoval. Rok jsem strávil v USA, pak jsem žil půl roku v Barceloně a jednoho dne mi přišel e-mail od Rosti. V roce 2008 mi poslal pozvánku na právě připravovanou inscenaci La Putyka. I když mě bavila Rosťova divadelní činnost, o La Putyce jsem nic nevěděl a projekt mě zaujal. Po pár týdnech mi nabídl, jestli mu nechci pomoct s propagací, protože jsem ještě z dob studií měl kontakty na novináře. Produkci inscenaci La Putyka tehdy dělal Jiří Sulženko, který byl ovšem hodně vytížený, a tak na mě po pár týdnech spadla i produkce. Pár dní po uvedení v divadle Archa (21. dubna 2009, pozn. aut.) jsem do toho vlaku oficiálně vstoupil a doteď nevystoupil. Založili jsme obecně prospěšnou společnost a získali prostor v LaFabrice díky Richardu Balousovi, kterému se z nějakého důvodu tenhle riskantní novocirkusový počin líbil.

 

 

Proč riskantní? Inscenace La Putyka měla přece okamžitě obrovský úspěch.
To měla, jenže na veřejné generálce byli hlavně lidi od kumštu a novináři, takže neexistovala žádná jistota, že tento zájem potrvá. Po prvních třech reprízách už to ale jasné bylo. Během prvních tří měsíců mi pořád vyzváněl telefon, protože se tam lidi neměli jak dostat. Často seděli na polštářích na zemi a my několikanásobně překračovali limit dvou set návštěvníků.

Plakát k první inscenaci – La Putyka. © Cirk La Putyka

Jak fungování v LaFabrice vypadalo?
Ve spoustě věcí jsme naráželi, hlavně co se týče financí. V inscenaci La Putyka je 13 účinkujících, technici a všichni okolo – měli jsme vysoké náklady k samotnému provozu představení – a ještě jsme platili nájem.

Takže jste provoz v LaFabrice platili z prodaných lístků?
Ano. Za vyprodanou La Putyku to vycházelo šul-nul, akorát jsme zaplatili účinkující. Je ale fakt, že když jsme otevřeli Jatka78, zjistili jsme, že jsme Richardu Balousovi křivdili, když jsme neustále bojovali o nižší nájem. Teď už ty náklady na provoz objektu vidíme také.

Nájemní smlouva na rok je extrémně nevýhodná

Jatka78 mají prostor pronajatý od hlavního města Prahy (HMP), které smlouvu zatím vždy prodlužovalo o rok. Jak jste na tom teď?
Fakticky teď ještě nájemní smlouvu na rok 2019 nemáme. Štěpán Kubišta jakožto ředitel prostoru pořád chodí na Magistrát, je hodně odolný a schopný ze svého bývalého angažmá v Národním divadle a lobbuje za Jatka78. Úplně poslední informací je, že nám pronájem o čtyři roky prodlouží, tedy do roku 2022. Chtěli jsme mít jistotu na 12 let, ale proč to nejde, nevím. Ale pořád lepší než doteď, kdy se smlouva prodlužovala vždy jen na rok dopředu. To je pro nás extrémně nevýhodné při shánění partnerů. Když jim řekneme, že tu najisto budeme jen další rok, moc uchvácení nejsou. Ale máme jako soubor Cirk la Putyka naštěstí generálního partnera ČSOB, který letos nově podporuje i prostor Jatek78.

Grantovou podporu od hlavního města Prahy i Ministerstva kultury přece pro letošek získal jak soubor Cirk La Putyka, tak prostor Jatek78.
Ano, ale když jsem procházel rozpočty, tak nám letos podpora od HMP i Ministerstva kultury pokryje náklady na dvě nová představení. Na všechno ostatní si musíme vydělat.

Granty tedy pokryjí jen výrobu inscenace?
Ano, jen ty vstupní náklady. Což je i tím, že v připravovaném představení s názvem ADHD hraje osm lidí ze zahraničí, kteří mají jiné nároky na peníze. A pak musíme pronajmout byt, uhradit letenky, jídlo…

Například z rozhovorů se Štěpánem Kubištou zaznívá, že je podpora Prahy pořád nedostatečná. Nemáte pocit, že se prodloužením nájmu a stálým udílením grantů podpora naopak zvyšuje?
My bychom asi měli být rádi za cokoliv. Ale třeba v loňském roce jsme nedostali peníze na představení Batacchio, protože jsme kromě grantu pro Cirk La Putyka žádali konkrétně na projekt Batacchio, a tam jsme dostali nula korun. Na inscenaci Hit, která vznikla pro Letní Letnou ve spolupráci se rwandskými umělci, jsme také nic nedostali. Ale nevzdáváme to. U inscenace Hit se nakonec objevil mecenáš, který viděl Rosťu v Show Jana Krause a nepodpořeného projektu se mu zželelo. Navíc hraje roli fakt, že máme z více jak 90% vyprodáno. Vloni nás v prostoru Jatek78 vidělo 35 tisíc lidí, dalších 20 tisíc na festivalech a v zahraničí. Co se tedy týká Magistrátu, Rosťa by použil sprostá slova, ale já pracuji s tím, co dostaneme. Já jsem se také musel smířit s tím, jak brácha tvoří.

Jak to myslíte?
Rosťa se nenechá omezovat tím, co říká mezinárodní trh na poli novocirkusových festivalů. Tedy že do zahraničí se vozí inscenace maximálně o šesti účinkujících, že zvukař má být současně i osvětlovačem a stavba scény by měla zabrat zhruba šest hodin. Jenže od nás jede na turné dvacet lidí a scéna se staví dva dny. Na druhou stranu je tohle věc, která nás právě odlišuje od zahraničních souborů. Pak ale dostanu výsledky z grantového řízení Ministerstva kultury a zjistím, že jsme letos získali o 35 tisíc korun méně než vloni. Přitom každý rok objedeme více zemí, vidí nás více diváků.

 A víte, proč jste dostali méně?
Doneslo se ke mně, že jsme neměli úplně nejlépe vyplněnou žádost po formální stránce. Mrzí mě, že děláme spoustu aktivit a pak za nás hovoří byrokratická věc typu žádost o grant, a ne fakt, že se o nás mluví i v zahraničí. Ale s tím nic neudělám a chci, aby se to už neopakovalo.

Spolupráce s různými lidmi i soubory je pro nás zásadní

Se zahraničními režiséry a akrobaty spolupracujete i na vlastních inscenacích. Nakolik je pro Cirk La Putyka tato spolupráce důležitá?
Je naprosto nezbytná pro to, abychom si udrželi pestrý program a tedy diváky. Nemusí jít jen o lidi ze zahraničí, ale prostě o osobnosti zvenku, jako je teď třeba režisér Honey Miroslav Krobot, tato inscenace vznikla ve spolupráci s Dejvickým divadlem. Potřebujeme mít pestrý program, proto třeba spolupracujeme s finským režisérem Maksimem Komarem, který má úplně jiný rukopis než Rosťa. Komaro hodně dbá na vizuální stránku, v jeho inscenacích není žádný text, a tak jsou pak jeho kusy vhodnější pro zahraniční festivaly, diváky pak neruší žádná jazyková bariéra. Rosťa zase miluje scénografii a dramaturgii, má rád, když má příběh poselství. Nemáme dvorního choreografa, ale spolupracoval s námi například Jozef Fruček nebo Tomáš Rychetský. Každé představení je jiné právě unikátními spolupracovníky, kteří se mění.

Máte na spolupráci s dalšími tvůrci nějaký plán?
Spíš existuje tematický plán, který vymýšlí Rosťa. Teď se připravuje trilogie o ADHD, Rosťa často vychází z vlastních, osobních témat. Takže víme, že v roce 2018, 2019 a 2020 budou premiéry k této sérii, ale kdo se bude podílet na té poslední části, to netušíme.

Ten první díl bude v režii Rosti?
Ano, pak je k tomu přizvaný Jozef Fruček, který se s bráchou podílel na Black Black Woods. Na základě konkurzu vzešlo osm zahraničních účinkujících, se kterými teď brácha cvičí ve zkušebně.

Vítkův otec Rostlislav Novák se synem Rostlislavem v inscenaci Black Black Woods. © Mike Rafail

A prostor Jatek78 je po čtyřech letech kvalitním zázemím pro to, co potřebujete?
Určitě. Vedle tréninkové haly máme dokonce malou místnost, do které naše fyzioterapeutka konečně dostala i lehátko, což bylo jejím snem už dlouho. Zázemí je skvělé, ale občas narážíme na to, že musíme skloubit provoz rezidenčních prostor, do toho hostující soubory. Cirk La Putyka má také svoje potřeby, takže je logisticky těžké vyhovět všem.

Takže chcete říct, že jsou vám i Jatka78 malá?
Jo. Ale fakticky by pomohlo pár kontejnerů. Ze začátku jsme měli pocit, že se sem všechno vejde, a tak si tu z některých prostor udělalo pár lidí sklad. Teď už by se nám ty místnosti hodily. Navíc se s volným prostorem začaly zvětšovat naše inscenace. Oproti studiu v LaFabrice o velikosti 10×10 metrů máme prostor s hloubkou 26 metrů.

Dokážete na úplný závěr jedním slovem shrnout, co je La Putyka?
Často si tuhle otázku klademe. Rosťa by na to dokázal zareagovat rychleji… Ale pro mě je určitě rodina.

 

 

 

Napsat komentář