Při rekonstrukci továrny je nejdůležitější ji nezkazit, říká architekt LaFabriky

LaFabrika se za deset let své existence stala kultovním prostorem pražských Holešovic. Projekt architektonického ateliéru KAVA si dávno našel své divadelní soubory i stálé diváky. Multifunkční prostor byl i prvním zázemím souboru La Putyka. Podle Tomáše Novotného, spoluautora rekonstrukce bývalých Richterových závodů, je úspěch LaFabriky dán zejména osvíceným investorem, a právě kouzlem industriálního prostoru.

Celý objekt LaFabriky vznikl sloučením tří částí – slévárny, tovární haly někdejších Richterových závodů a dvora. Je jednoduché takové části sjednotit?
Není tak důležité je sjednocovat, hlavně je šikovně a funkčně propojit. Při přestavbě továren je úžasné to, že tam přijdete a už je to hezké. Hlavní je to nezkazit. Procházíte tím rozlehlým prostorem a říkáte si: tyhle části tu určitě musí zůstat.

Které?
Ocelové sloupy nebo cihlové konstrukce komínů. To jsou věci, které se nesmí bourat. To nás vedlo k tomu, jak nový prostor tomu starému přizpůsobit. Podle těch původních částí jsme zvolili materiálové řešení – když tam zůstanou ocelové konstrukce, uděláme k tomu ocelové dveře, ocelové posuvné příčky. Nejdůležitější je, že jsme vedeni prostorem. Chtěli jsme ten prostor co nejvíce otevřít a co nejmíň zkazit.

Původní fotka Richterových strojních závodů, zdroj: archiv ateliéru KAVA

V jakém stavu byly objekty někdejší továrny?
Část slévárny byla dokonce funkční, tam se ještě slévalo. Hala bývalých Richterových závodů byla prázdná a vyklizená. V tom prázdném prostoru se sem tam objevila ocelová konstrukce. Ale že by z toho mohlo vzniknout divadlo viděl tenkrát asi jen Richard Balous. Důležité je stále připomínat, že to nevznikalo jako divadlo, ale jako univerzální prostor, kde se případně mohlo nahrávat pro televizi, je tam i režijní kabina. Před ní je balkon, kde mají zázemí technici, osvětlovači.

Nevymýšleli jste tedy přímo divadelní scénu?
Studio 1, tedy první část, zakončenou roku 2007, ne. Ovšem o pět let později se předělávala bývalá Slévárna, která byla od začátku koncipována jako divadelní sál. Tam jsme rovnou počítali s divadelním provozem. Je tam vykopaná jáma s výsuvnou divadelní technologií. První studio pro nás ale zůstává obrovskou zkušeností, protože to všechno vznikalo za pochodu.
Poprvé jsme vymýšleli záležitosti jako flexibilní hlediště pro diváky, tedy rozebratelné hlediště i podium, které tam být může a nemusí…Tenkrát neměl nikdo z nás architektů, ani majitel Richard Balous, zkušenost s vytvářením divadla. Za pochodu jsme například přidávali jeřábový posuvný systém na velmi těžkou techniku, třeba na světla.

Podíleli jste se přece na rekonstrukci divadla Na Prádle už pět let před LaFabrikou?
To je ale běžné kukátkové divadlo, hlavně šlo o rekonstrukci po povodních v roce 2002, budova jako taková byla hotová. Dovedli jsme ji jen do funkčního stavu. Zakázku jsme dostali pravděpodobně proto, že naše kancelář sídlí ve vedlejším vchodě na Újezdu a pomáhali jsme prostor vyklízet. LaFabrika byla něco úplně nového.

Jak jste se tedy dostal k tvorbě multifunkčního prostoru v Holešovicích?
Náš ateliér oslovil v roce 2005 Richard Balous, který část nynějšího objektu získal v restitučním řízení a zbytek dokoupil. V minulosti jsme pro něj už dělali nějaké kancelářské prostory v jiných budovách, ale z areálu Slévárny a sousedící továrny chtěl udělat kulturní centrum.
Celé to začalo návrhem na nynější Studio 2, ze kterého chtěl původně Balous vytvořit kabaretní scénu. Oslovil k soutěži nás jako ateliér KAVA a další dva architekty, kteří na rozdíl od nás měli zkušenost s budováním divadelních prostor. Nicméně náš projekt ho zaujal nejvíc, byl celkem odvážný.

V jakém smyslu?
V divadelním sále jsme chtěli vytvořit další box, který by byl směřován do dvora. V tom boxu měl kabaret hrát.

Proč se návrh neuskutečnil?
Nevím, nakonec to bylo celé jinak. V roce 2005 se Balous rozhodl předělat sousedící objekt, tovární halu v ulici Komunardů, dnes Studio 1. Na to už oslovil přímo nás. Dost unikátní na celém projektu byl fakt, že jsme měli úplně volnou ruku.

V čem?
Hodně nám důvěřoval. Dvůr, který byl prosklený, jsme zvedli asi o tři metry do výšky, tam vznikl velký univerzální sál. Vedle něj se nabízel prostor, kde vznikl nynější bar. Celá budova ale přinášela nejrůznější komplikace – museli jsme vymyslet, jak zamezit úniku hluku do vnitrobloku, do kterého tovární haly směřují. Okolo bydlí lidé, kteří byli hlavně ze začátku celkem skeptičtí a my nesměli rušit noční klid po desáté hodině.

Jak jste to vyřešili?
Multifunkční sál nemá žádná okna, odtud se hluk dostat nemůže. To zas tvoří problémy s požární ochranou – to jsme vyřešili v přiléhajícím prostoru dveřmi a okny. Tedy tam, kde je dnes bar a malé pódium.

Dnes už se ví, jak na to

Původní prostory Richterových strojních závodů, zdroj: archiv ateliéru KAVA

Je vůbec nutné, aby zachovalý industriální prostor předělával architekt? Například Studio Alta si své nové sály předělávalo svépomocí.
Oni už jsou nejspíš poučení z prostorů, které vznikly předtím. Vidí, co a jak funguje. Vždy samozřejmě záleží na investorovi. Ale architekt může při základní koncepci poradit, co je vhodnější nebo lepší řešení, pak už je to asi v detailním řešení doplňků.

Jak vnímáte prostory LaFabrika teď?
Stále jde hlavně o multifukční kulturní centrum. Navíc má k sobě LaFabrika napojených asi pět objektů, které fungují jako společnost, ať už jsou to designérské nebo produkční kanceláře. Často také hraje ve filmech, z čehož mám radost. Je to ale dáno Balousem, který dokáže LaFabriku propagovat. On byl už na začátku projektu natolik velkorysý, že nám ve všem věřil, což není vůbec časté. Proto asi LaFabrika dopadla tak dobře.
Zároveň je důležité, že v tomhle prostoru vznikla ta slavná kumpánie La Putyka. Na tom má samozřejmě podíl Rosťa Novák, ale prostor jim ukázal, co je možné – určitě ho inspiroval k vybudování nádherného prostoru Jatka78. V LaFabrice ale viděli, co je možné a jak toho lze dosáhnout.

Jste tedy pro, aby se dál oživovaly industriální objekty?
Určitě. Ale zase je důležité stavět i nové domy, nová divadla. Co s dvaceti stejnými objekty, jako je LaFabrika? To už by nebylo ono.

Napsat komentář