Historické okénko: MeetFactory sídlí v bývalé sklárně. Ta měla pobočky po celém světě

Projekt sklárny Josefa Inwalda na pražském Zlíchově byl na tehdejší poměry velmi velkorysý. Počítal třeba s vlastní vlečkou ke Smíchovskému nádraží. Než se ale dostaneme k roku 1878, ve kterém Inwald zakládá pražský podnik Císařských královských privátních pražsko-zlíchovských skláren, vraťme se k jeho příběhu na začátek.

V roce 1862 kupuje Josef Inwald na Havlíčkobrodsku mlýn a vytváří z něj rafinerii skla. Jeho doménou byla naprostá kvalita zboží a zákazníky si tak rychle získal. Přes zastávku na vytvoření rafinerii v Dobroníně (1878) už míří rovnou do Prahy, kde zakládá roku 1878 zlíchovskou sklárnu. Ke konci 19. století je v Inwaldových podnicích zaměstnáno zhruba 1200 lidí, z nichž polovina pracovala ve zlíchovskému podniku. Sklárny vyráběly užitkové sklo, tak sklenice Invalid a Rex, které se staly na dlouhou dobu výbavou většiny českých domácností.

© Wikimedia Commons

Ještě než se ale dostaneme k vývoji firmy ve dvacátém století, je třeba zmínit, že podnik se rozrůstal obrovskou rychlostí od samého začátku. V roce 1897 má rafinerie sklady například v Londýně, Paříži, Berlíně, Petrohradu nebo dokonce Istanbulu. Začátkem 20. století se rozšiřuje i do amerického New Yorku nebo egyptské Káhiry. Většina zákazníků ale stále pochází z Rakouska-Uherska. Na Zlíchově sídlila továrna, zatímco v ulici Na Příkopě 14 byla hlavní kancelář a ukázková prodejna.

Co se týče samotné osobnosti Josefa Inwalda, byl i významně politicky angažovaný. V roce 1883 byl zvolen do městské rady, o šest let později už se stal mladočeským poslancem zemského sněmu za Josefov. Věnoval se oblasti vzdělávání a požadoval zrovnoprávnění židovských škol. Výrazný podíl dokonce sehrál i v budování Národního muzea hlavního města Prahy.

Jak již plyne z poznámky o celosvětovém rozmachu skaldů Inwaldových rafinerií, rozrůstaly se podniky samozřejmě i po českém území. Za zásluhy v rozvoji sklářském průmyslu byl roku 1901 dokonce povýšen do šlechtického stavu a získal tak přídomek von Waldtreu.

© MeetFactory

Po jeho smrti v roce 1906 převzali firmu jeho synové Oskar a Rudolf. Z firmy udělali akciovou společnost a centrálu přesunuli do Vídně. Po vzniku samostatného Československa byl ale podnik tak zvaně nostrifikován, což znamená, že musel přesídlit zpět do Prahy. Sklárna si vedla stále dobře až do Velké hospodářské krize v roce 1929, která ji přivedla k postupnému úpadku. Po dalším omezování pracovních hodin a navyšování nejrůznějších daní v Československu (například daň z uhlí, dopravní daň aj.) byl v roce 1935 provoz úplně zastaven. Poté co byl provoz sklárny zastaven, budovy fungovaly jako skladiště. Část z nich byla stržena, většina z nich pak zanikla při stavbě tunelu Mrázovka mezi lety 1999-2004. Dnes už kdysi slavný podnik připomíná jen název ulice – Ke Sklárně. Na jejím konci od roku 2005 najdeme kulturní centrum Meetfactory.

Napsat komentář